Vám, letci, vám...

Celý letošní rok, nese se v duchu oslav stého výročí republiky. Pro nás pak navíc i stého výročí československého letectví. V následujících řádcích a odstavcích postupně naleznete reportáže, vzkazy, fotogalerie a další připomínky tohoto slavného dne...

Když naší vlasti moře nedal Bůh, vzneseme se do výše, mořem naším vzduch!...

Buďme upřímní, počátky československého letectví byly položeny přeci jen o trochu dříve. Nebylo by totiž čestné zapomenout na ty úplně nejstarší průkopníky. Ing. Jana Kašpara, jenž se 16. dubna 1910 jako první Čech vznesl na předlouhé dvě minuty na zakoupeném Blériotu XI. a ve výšce 20-25 metrů překonal vzdálenost cca dvou kilometrů, načež proslul svými dálkovými přelety. Metoděje Vlacha, jenž na letounu vlastní výroby, tedy letadle české konstrukce, vzlétl 8. listopadu 1912 (přičemž se jednalo již o třetí jeho stroj, první dva z let 1908 a 1909, nebyly bohužel úspěšné...) a provedl postupně pět cca půlkilometrových "skoků". No a samozřejmě první českou pilotku Boženu Laglerovou, známou pod přezdívkou "La Aviadora", jež 7. října 1911 (dvanáct dní před získáním pilotního průkazu!) získala na leteckém klání v Hannoveru stříbrný pohár, první leteckou trofej pro Čechy...

Přesto, a ve vší hluboké úctě k těmto prvním našim nebeským pokořitelům, jest jako počátek českého (potažmo československého) letectví počítáno období krátce po vzniku samostatné republiky v roce 1918. Událost z 10. listopadu 1918, která vešla ve známost jako tzv. "Chebská akce", dá se považovat za skutečný vznik českého vojenského letectva. Tehdy byly na chebském letišti smíšenou jednotkou 50 bývalých rakousko-uherských námořníků a 70 příslušníků Leteckého sboru pod velením setníka Jaroslava Rosického zabaveny letouny (11 strojů většinou konstrukce Hansa-Brandenburg) rakousko-uherské Fliegerersatz Kompanie 16, posléze vlakem přepraveny do Prahy a zařazeny k Leteckému sboru...

Bohužel v průběhu této akce došlo i první letecké katastrofě, kdy se nedaleko chebského nádraží z neznámých příčin zřítil letou Oeffag C. II, přičemž zahynul šikovatel Václav Antoš a Gustav Francl se zranil. Tato událost, ale nejen ona, například také ztráty letců za války, vedly k zamyšlení nad možnými řešeními sociálních otázek, vyplývajících z rizik leteckého povolání. A k založení zájmového sdružení s názvem "Kroužek českých pilotů". Spolku, jenž několikráte změnil své jméno, nicméně nikoliv poslání. Organizaci, jež vešla ve známost (s různými přídavky aktuálně poplatnými době...) jako Svaz letců...

Není zde místo rozebírat dopodrobna jeho historii od již zmíněného vzniku až do současnosti. Tato byla vždy bouřlivá, naplněná pokrokovými a demokratickými myšlenkami, národní i profesní hrdostí, ctí a odvahou. Snad proto také byl Svaz, coby trn v oku vládnoucích mocipánů, celkem třikrát násilně umlčen. Přesto vstal pokaždé jako bájný Fénix a rozepjal mohutná svá křídla...

I dnes opět setřásají ze sebe letci další a další nánosy popela poté, co Svaz zanikl počtvrté, definitivně, tentokráte na lidskou hloupost a chamtivost. Letce nelze umlčet, ani zastavit. Čehož zářným dokladem je před několika měsíci vzniknuvší nový Český svaz letectví. Odkaz našich hrdinných předků a zakladatelů nezanikl a nezanikne, dokud bude české (slovenské, jakož i československé) letecké srdce být...

Celý letošní rok, nese se v duchu oslav stého výročí republiky. Pro nás pak navíc i stého výročí československého letectví. Sedmý listopadový den bylo v Praze-Dejvicích uspořádáno slavnostní Shromáždění, které se stalo vrcholem těchto oslav. Jeho účastníky byli nejen zástupci všech klubů a spolků, vyznávajících pod praporem ČsSL stejné myšlenky a hodnoty. Jako hosté byli též přizváni zástupci nejvyššího velení Vzdušných sil AČR a bratrských Vzdušných sil Slovenské republiky, současní i bývalí velitelé leteckých základen, českoslovenští veteráni a legendy československého letectva, kolegové ze Slovenského leteckého zväzu, zástupci leteckých organizací a spolků, leteckých továren a výrobců, vojenští, civilní i sportovní letci, novináři, fotografové...

(pozn.: Samozřejmě k pozvaným patřili i vládní činitelé, nicméně, jak tomu v podobných případech bývá, tito zájem neprojevili...)

Mezi pozvanými hosty, a to musí bezesporu potěšit nejvíce, byli i zástupci nejmladší generace - delegace žáků Základní školy T. G Masaryka v Milovicích a Základní školy J. A. Komenského v Žatci - kteří si dokonce pro přítomné přichystali drobné dárečky a další překvapení...

Toto slavné setkání bylo zahájeno úderem deváté hodiny ranní, kdy na náměstí Svobody u pomníku československých letců proběhl pietní akt, jímž byla uctěna památka našich vzdušných hrdinů, kteří zahynuli v bojích druhé světové války. S ohledem na blížící se jedenáctý listopad, který je každoročně na celém světě uznáván jako Den válečných veteránů, byla však věnována vzpomínka všem, kdo kdy bojovali a umírali za naši vlast, národ a svobodu. Tedy všem válečným veteránům bez rozdílu, od počátků až do současnosti. Právě pro ně rozkvetl trávník před pomníkem desítkami rudých vlčích máků, které děti z výše uvedených základních škol pod vedením svých učitelek a učitelů vlastnoručně vyrobily...

Společně se zástupci ČsSL a leteckých spolků položily pak k pomníku květiny a za zvuku polnice vzdaly hold národním hrdinům...

Shromáždění samotné bylo zahájeno o hodinu později proslovem předsedy plk. Ing. Oldřicha Pelčáka. V průběhu cca půlhodinové řeči vzpomenul na všechny historické a zlomové milníky našeho letectví, připomenul průkopníky, hrdiny a činitele Svazu, nezapomněl však ani na zhodnocení současného stavu letectví a letectva a na vizi do budoucnosti. Zdůraznil tradiční úzkou spolupráci mezi Svazem a vojenskými letci a neopomněl ani na bratrský vztah k letectvu slovenskému a Leteckému zväzu, nesoucímu čestné jméno spoluzakladatele samostatného státu a legendy letectví Milana Rastislava Štefánika. V podobném duchu pak hovořili i ostatní vystupující hosté, zástupci letectva a armády, hosté ze Slovenska i čestní hosté...

Místopředseda ČsSL, plk. Ing. Václav Vašek se však,... a dodejme, že plným právem a s naprostou podporou členů Svazu,... ve svém příspěvku neubránil značné kritice. Především poměrů ve společnosti, naprosté devalvace lidských morálních hodnot a hlavně pak až nepochopitelné naprosté rezignace několika posledních vlád a kompetentních orgánů na udržení bojeschopnosti a obranyschopnosti naší země. Zejména s přihlédnutím na neblahé a tragické zkušenosti s tzv. spojenci, ať už z jakékoliv strany, kteří nás již mnohokráte v rámci zachování vlastního pomíjivého blaha nechali na holičkách. Případně, a to nejen v letech končících osudovou osmičkou, nám sami vrazili pomyslný nůž do zad...

Konec konců, proslov plk. Vaška, mimo jiné oceněný posluchači dlouhým potleskem a v drtivé většině případů i dalšími souhlasnými projevy, je možné zde nalézt jako samostatný příspěvek...

Jakmile dozněly příspěvky jednotlivých vystupujících, nadešel čas naplnit další část programu shromáždění. Sličnou slečnou konferenciérkou byli postupně vyzváni čestní hosté, aby předstoupili před přítomné diváky. Zde pak z rukou předsedy ČsSL plk. Oldřicha Pelčáka a hospodáře Svazu Miroslava Bíny převzali Čestnou medaili k 100 letům československého letectví. Ocenění za celoživotní práci ve prospěch československého, českého a slovenského letectví, za jeho/jejich propagaci, vzornou reprezentaci a úspěchy při předávání odkazu našich předků generacím příštím. Medaili, která však není a nebude toliko symbolickým ohodnocením výše uvedeného, ale doufejme,... snad ne příliš naivně,... že i jakýmsi pomyslným milníkem a počátkem těch tzv. "světlejších zítřků". I když to z velké části záleží i na nás samotných...

Seznam čestných hostů, kteří měli být a byli oceněni výše uvedenou medailí, neb se slavnostního shromáždění (byť někteří z pracovních důvodů jen v zastoupení...) jest taktéž uveden samostatně...

Tímto aktem a následným poslechem slovenské a české státní hymny byla zakončena slavnostní oficiální část celého shromáždění. Za zvuku tónů husitského chorálu praporečníci odnesli státní vlajku a nastala volná zábava. Nemyslím si, že by někdo z přítomných zůstal sedět na svém místě. Bylo by velkým hříchem nevyužít příležitosti a nepopovídat si s mnoha významnými lidmi, případně přáteli, se kterými se ten který z hostů možná neviděl celá léta. Neřku-li desetiletí. Konec konců, ani já v tomto nezůstal pozadu...

Následuje krátké osobní vyznání...

Bránil jsem se po celý článek, uvádět konkrétní jména konkrétních osob. A to především proto, abych tím případně neupozadil některé další neméně významné a slavné hosty. Přesto však na tomto místě musím nakonec své předsevzetí porušit. Snad mi ti, jež Nebudu jmenovat, odpustí...

Splnil se mi totiž, mimo jiné, i jeden velký dětský sen. Měl jsem možnost a velkou čest setkat se najednou s oběma československými a českými kosmonauty (pohříchu zatím jedinými v dějinách...) - Vladimírem Remkem a Oldřichem Pelčákem. Je těžké moje pocity v tomto případě vysvětlit a asi by to většina lidí nepochopila. Nicméně z mého pohledu jednalo se o jeden z vrcholů celého setkání. Samozřejmě se neobešlo bez společných fotografií. A nejen toliko ve trojici, tedy já a jmenovaní pánové, anóbrž i ve skupince s milovickými a žateckými žáky. Myslím, že i oni si již uvědomují, mezi jaké legendy se mohli díky své práci a pomoci s organizací tohoto setkání dostat. Jen škoda, že se z pracovních důvodů nemohl zúčastnit i slovenský kosmonaut Ivan Bella. To by pak teprve byla společnost!...

Druhým velice cenným setkáním, které taktéž skončilo i společnou fotografií, byl krátký rozhovor s velitelem 22. zVrL plk. gšt. Ing. Petrem Čepelkou. Mohlo by se snad zdát, že k nadšení v tomto případě není důvod, nicméně... Kdo z vás ví, co je to "Projekt Biskaj"? Tedy opravdové a velice příjemné setkání mezi kamarády...

Pomyslným vrcholem a skutečně nečekanou a neplánovanou třešničkou na dortu, způsobující ještě nyní mrazení v zádech a zástavu srdeční činnosti, bylo několik minut strávených ve společnosti paní Mahuleny Křenkové. Pro ty, kteří nebyli na akci přítomni a nyní si marně lámou hlavu usilovným přemýšlením, dodávám to nejdůležitější. Paní Křenková je praneteří legendy všech legend československého letectva, leteckého maršála, arm. gen. RNDr. Karla Janouška, KCB. Ikonického velitele československého letectva ve Velké Británii, který po skončení války v létě roku 1945 slavně přivedl své letce zpět do osvobozeného Československa...

O maršálu Janouškovi bylo napsáno již mnoho (včetně písně Far from the Fame švédské power metalové skupiny Sabaton, jíž v Česku mimo jiné přivítáme v květnu následujícího roku v rámci plzeňských Slavností svobody!), proto zůstanu jen u těch dvou předchozích stručných a shrnujících vět. Stejně bych nedokázal popsat vše zcela a přesně. Nicméně ten krátký rozhovor s paní Mahulenou a její slova uznání byly pro mne tím nejvyšším vyznamenáním...

Konec osobního vyznání...

Na závěr bych si dovolil jménem nás všech poděkovat. Jednak účastníkům slavnostního shromáždění a čestným hostům, jednak všem lidem, kteří pomohli tuto velkolepou akci zorganizovat, mnohdy za cenu nezměrného úsilí, kilogramů popsaných papírů, stovek rozeslaných zpráv a provolaných minut a hodin, probdělých nocí a šedivých kadeří. Zvláštní poděkování patří přítomným fotografům, díky nimž byly mnohé momenty nezapomenutelně uchovány pro generace příští. Jejich jména jsou k nalezení u odkazů na jednotlivé fotografie...

Největší však dík míří k dětem z Milovic a Žatce, konkrétně žákům ZŠ T. G. Masaryka v Milovicích a ZŠ J. A. Komenského v Žatci, a jejich učitelům. Jejich příspěvek k celé akci byl nezapomenutelným a neocenitelným zpestřením a především pak velkým morálním impulsem pro nás všechny. Oni jsou a budou nositeli slavných tradic československého, českého a slovenského letectví pro generace následující...

Teď v jednom šiku s novou nadějí ať letcům naše srdce zapějí. Vám, letci, vám...

Fotogalerie - Jan Kouba

Fotogalerie - Lukáš Obst

Fotogalerie - Majda Tymešová

Vzkaz z USA od Martina Šonky...

Vážený pane Pelčáku,

moc Vám děkuji za pozvání na Slavnostní shromáždění ke 100. výročí vzniku čs. Letectva. Je to pro mě velká čest a upřímně si toho vážím. Na československé letce nedám dopustit a velmi mě proto mrzí, že se musím omluvit a nemohu se zúčastnit. Už týden jsme spolu s celým týmem v USA, kde se připravujeme na poslední letošní závod seriálu Red Bull Air Race.. Přeji, ať se akce vydaří a všichni si užijí společnost českých a slovenských pilotů.

S vřelým pozdravem,

Martin

Zde možno i jako videopozdrav na Youtube...

Projev místopředsedy ČsSL plk. Ing. Václava Vaška...

Vážené dámy, vážení pánové, přítomní hosté.

Především dovolte, abych popřál hlavně zdraví našemu předsedovi a mému dlouholetému kolegovi a kamarádovi, Oldovi Pelčákovi, k jeho půlkulaté pětasedmdesátce, které se před pár dny dožil. Oslavil ji, vedle toho že mu jak vidno zdraví přeje, tím nejlepším způsobem, jak to jen jde. Byl tento pátek vyhlášen jednou z leteckých osobností století.

No a teď k meritu věci. Není pro nikoho z nás nic nového, že rok 2018 je pro Čechy a Slováky velmi významný - ostatně proto jsme dnes tady. Jistě, osmičkové letopočty 1938, 1948 a 1968, jejichž nějak kulaté výročí si letos také připomínáme, nepřinesly vůbec nic dobrého. Vesměs jen ponížení a utrpení. Ale byl tu přece rok 1918. Poslední rok rovněž dlouhého a nesmírného ponížení a utrpení a zároveň první rok světlých nadějí a odhodlání do budoucna. I přestože to nebyla lehká doba, kdo si tehdy připustil, že by mohly přijít již zmíněné další osmičky? Výročí událostí, které závěr tohoto roku přinesl, dnes slavíme, nebo chcete-li, akcentujeme jejich význam. Zdůrazňuji, i když to všichni notoricky víte, že se stým výročím vzniku samostatného Československa jsou spojeny stejně kulaté narozeniny našeho letectví. Za sto let svého trvání československé a poté české a slovenské letectví vykázalo intenzívní život v každém svém dílčím období a v každém leteckém oboru. Nesmazatelně psalo svoji historii. Aktéry tohoto dlouhodobého procesu byli a jsou konkrétní lidé. Žádný ze států, které vznikly rozpadem rakouskouherské monarchie, nepředvedl za celých 100 let ani náznak tak obrovského rozmachu v oblasti letectví.

Dnešní pietní akt tady v Dejvicích u Památníku československým letcům, kteří položili svoje životy na všech frontách 2. světové války, spolu s nedávným pietním aktem na Klárově, připomněly, jaké konce čekají národ a stát, když jeho kompetentní orgány rezignují na obranu vlastní země. Přitom snaha porovnávat kvalitu celkového potenciálu obranyschopnosti Československa v roce 1938 a Česka v roce 2018 je velmi podobna házení hrušek s jablky do jednoho koše, v neprospěch současnosti. O spolehlivosti spojenců, kteří by nám údajně měli v tomto směru v současnosti a do budoucna tzv. vytrhnout trn z paty, jsme se už přesvědčili za těch 100 let nejednou. Ten trn nám tam vždy spolehlivě zarazili až na kost. Když šlo do tuhého, s rozčarováním jsme my a naši předci zjistili, že naši spojenci jsou věrni jen na papíře. Spojenectví se slabým a závislým partnerem je pro velmoc výhodné pouze do té doby, než dojde na lámání chleba. Jakmile by mělo být přistoupeno k faktickému naplnění regule spojenecké smlouvy, vždy se našly a zase najdou objektivní důvody, proč to nejde. Chci věřit, že našim mocipánům tyto pietní akty už poněkolikáté nastavily dostatečně kontrastní zrcadlo, aby měli možnost se konečně probudit.

Dnes, v průběhu svojí úvahy, položím několik řečnických otázek nejen sobě, ale i některým z Vás přítomných. Kdybychom organizovali toto shromáždění v září t.r., po cestě od Památníku sem, do jednacího sálu, bychom si mohli prohlédnout zajímavou, panelovou výstavu před vchodem do metra s velmi fundovaným obsahem i provedením. Jmenovala se "100 let - Vzduch je naše moře". Ale - mapovala výstava opravdu stoletou historii československého a českého letectví, nebo jen čtvrtinu století v časovém intervalu 1918 - 1945, jak informoval dodatek k názvu o několika dekádách?

Nemám v úmyslu ani na chvíli zapochybovat o věrohodnosti obsahu těch popsaných 27 let. Se všemi našimi veterány druhé války, kterým bylo do vínku dáno přežít, jsem měl a mám tu čest, že mi do jednoho v dobrém nařídili, abych jim tykal. To je dostatečně významná vypovídací hodnota jejich vztahu ke mně a naopak. Myslím, že nás takových po Československu a poté po Česku moc neběhalo a neběhá. Měl jsem zároveň možnost a čest se s mnohými z nich osobně stýkat i přes námitky tehdejšího vojensko - politického aparátu už od první poloviny osmdesátých let. Znám životní příběhy řady z nich a jejich vzájemné vztahy i jinak, než oficiálně. Tito lidé si vysoce vážili celého československého poválečného letectví a vůbec nezáleželo na tom, ze které světové strany se po válce vrátili do vlasti. Oni uznávali jen jedno hodnocení - buď umíš a máš právo zůstat a snad přežiješ, nebo neumíš a v tom případě jdi radši od toho, protože ve válce by se s Tebou nikdo nemazal. Právě od nich jsem se učil, jak se odpouští křivda. I díky jim jsem chápal, co to znamená pokora a jaký je obsah pojmu - vlastenectví. A právě před nimi všemi jsem se na sklonku léta roku 1992 na francouzské základně v Cambrai styděl a neuměl jim odpovědět na naprosto jasný a konkrétní dotaz. Ptali se mě, proč dopustíme rozdělení Československa, za jehož svobodu oni, s nášivkou na levém rameni letecké kombinézy nebo uniformy "Czechoslovakia", bojovali a jejich kamarádi položili životy. Tehdy mne někteří z nich nabádali, abychom těm Mečiarům a Klausům ukázali sílu letectva. Co k tomu dodat?

Po prostudování poutavého obsahu panelů zmíněné výstavy jsme se tedy mohli dozvědět jednu z minimálně tří možných informací:

  • První z nich by mohla být taková, že historie československého potažmo českého letectva a letectví končí rokem 1945. Že od té doby žádné letectví, vojenské ani civilní, v tomto státě nefungovalo, nefunguje a patrně do budoucna už ani fungovat nebude. Zkrátka - Ad absurdum.
  • Anebo, že historici obdrželi od někoho přesně definované zadání a se ctí ho splnili. V tom případě se dost hlasitě ptám a měli bychom se ptát my všichni zde v sále, kdo byl autorem takto zrůdného zadání?
  • Tou třetí alternativou může být naděje. Je zřejmé, že objektivně uchopit vývoj celého letectví v poválečném, dynamicky se měnícím, časově nemalém intervalu téměř tří čtvrtin století, vyžaduje nejen značné pracovní vytížení, ale i určitou dávku odvahy. Nabízí se tedy zmíněná naděje, že jsme byli v září svědky pouze první části výstavy. Třeba do konce roku 2018, to aby se to sté výročí stihlo, nějaký jiný tým historiků zvládne realizovat alespoň rámcově ucelenou vzpomínku na zbylých 73 let existence československého a českého letectví. Takže ze slušnosti počkejme. Do konce roku zbývá přece ještě jeden a půl měsíce.

Bohužel, na každém kroku jsme svědky skutečnosti, že řízená demagogie a manipulace s vědomím člověka neskončila v tomto státě s listopadem 1989, jak si mnozí bláhově myslí. Naše generace byly v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech přesvědčovány o tom, že existovala pouze jedna jediná správná druhoválečná fronta. Jakoby na té druhé evropské frontě, nebo v Pacifiku, nebo v severní Africe lidé také naprosto zbytečně neumírali. Ti samí aktivisté, kteří nám ve své době tloukli do hlav obecná a nic neříkající usnesení ÚV KSČ a různé teorie nesmyslných perestrojek, potom v listopadu 1989 přes noc převlékli kabáty a demonstrovali u sochy svatého Václava proti režimu, který je fakticky udělal. Poté si vychovali k obrazu svému důstojné nástupce. Věřte, že vím, o čem hovořím. Dnes se už dlouho mladí lidé od novodobých propagandistů opět dozvídají o příčinách, o průběhu a o konci poslední světové války v tom lepším případě stěží polopravdu. A to nemluvím o komolení poválečného vývoje až do dneška. Ne nadarmo platí pravda, že dějiny píší vítězové, nebo Ti, kteří se za ně aspoň na pomíjivou chvilku bláhově považují. Ptám se, proč má značné množství Čechů tu nepříjemnou tendenci stávat se v exponovaných chvílích pivovarskými šimly s klapkami na očích a futrály na uších, když mají vyslovit a obhájit názor a zaujmout postoj, který se zrovna obecně nenosí?

Velmi zajímavý v tomto směru je malý exkurz do průběhu již zmíněné Ankety o československé letecké legendy století, jejíž výsledky byly vyhlášeny minulý pátek v muzeu Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi. Mezi 280 kandidáty, navrženými česko-slovenskou odbornou porotou na toto ocenění, se objevila také jména slovenských pilotů, kteří za druhé války bojovali v sestavě Wehrmachtu. Byli to piloti, kteří plnili rozkazy. Nic víc, nic míň. Opět jsme u toho - buď umí, nebo neumí. Mám za to, že právě tento rok, rozuměj 2018, se nabízel jako vhodný ke sblížení generací, ke sblížení a vyjasnění různých názorů na stejnou záležitost. Ovšem prozatím tomu nasvědčuje jen velmi málo faktů.

Světlou výjimkou je toto. Na začátku letošního roku ČsSL požádal MO a jeho prostřednictvím i VHÚ o analýzu historických souvislostí směrem k objasnění a zdůvodnění návrhu opětovného zavedení Dne letectva/letectví v České republice. Chtěli jsme jej právě dnes, na tomto shromáždění, oficiálně vyhlásit na den 15. září, tak, aby tento termín sblížil oba dlouhodobě rozlišné názorové proudy. Jak všichni víme, na Slovensku Den letectva zrušen nebyl. Přestože se původní záměr nepodařilo včas realizovat, je dlužno s uspokojením konstatovat, že pan Jiří Rajlich na toto téma otevřel příležitost k veřejné diskuzi v zářijovém čísle časopisu L + K. Jeho úvaha se stala, s jeho laskavým svolením a se souhlasem šéfredaktora časopisu, součástí publikace, kterou ČsSL vydal při příležitosti dnešního setkání. Každý z Vás ji máte před sebou.

Ale naopak jiný příklad za všechny - dne 19. dubna 2018 obdrželo MO moji oficiální písemnou žádost, jako místopředsedy ČsSL, aby doporučilo jmenování plukovníků v záloze, Vladimíra Remka a Oldřicha Pelčáka, do první generálské hodnosti. Kdo jiný by to měl podpořit? Ministerstvo zemědělství snad? Avšak jak by řekl klasik - jsem blbej jako vánoce. Naivně jsem to pokládal za hotovou věc zejména, když jsem svoji žádost předjednal s některými funkcionáři GŠ a když písemně vyjádřil souhlasné stanovisko i NGŠ, Aleš Opata. Dne 20. září t.r., tedy v naprostém rozporu s pravidly ve státní správě téměř po půl roce, mi náměstkyně ministra obrany pro řízení sekce právní, paní Alena Netolická, odpověděla, že si sice obou jmenovaných samozřejmě všichni na ministerstvu váží, že všichni obdivují jejich zásluhy, ale že zákonné překážky brání doporučení jejich jmenování. Nejdříve jsem se zhluboka nadechl a po té jsem oba zmiňované zákony laicky prostudoval a nechal si svůj poznatek právníkem potvrdit. Pak jsem obratem napsal už méně korektní žádost o jasné a exaktní vysvětlení. Dodnes čekám marně. Chceme tedy tvrdit, že ani let prvního neamerického a nesovětského kosmonauta, nebyl celosvětově neopakovatelnou historickou událostí jenom proto, že nebyl realizován buď před rokem 1948, nebo až po roce 1989? Ať ti, kteří mojí žádosti z malicherných pohnutek nechtějí vyhovět, dokážou byť jen z poloviny to, co Remek s Pelčákem. Pak je možná, s velkým sebezapřením, budu respektovat. Mám za to, že těmto lidem by např. rok 1942 vadil méně než rok 1978. Věřte, že můj boj proti personálním dogmatům MO zdaleka není u konce. Jen tak mimochodem, v září t.r. jsem v ČTV sledoval on-line rozhovor redaktora Daniela Stacha s trojnásobným americkým kosmonautem, Andrewem Feustelem, nacházejícím se aktuálně na ISS. Andrew naprosto spontánně vyslovil uznání Vladimíru Remkovi. Ale to asi nic neznamená, on tomu patrně nebude moc rozumět.

Takto bych mohl vršit jeden reálný příběh na druhý, kdy se bojíme přiznat, že jsme nebyli příživníky, že jsme tu slušně žili a žijeme, pracovali a pracujeme a že bez výsledků naší práce a mnohdy i obětí by nebylo dnešní úrovně života. Sakra, vždyť to je normální běh evoluce. Nebo budeme popírat i Darwina? Jistě, dělali jsme i chyby. Ale kdo z těch inkvizitorů, kteří naši generaci dnes chtějí soudit, anebo se občas zastydí veřejně se k nám hlásit, může zodpovědně vědět, jestli zítra těch chyb nenaseká daleko víc?

Těsně před závěrem svojí úvahy chci vyjádřit hlubokou úctu těm několika letcům, kteří v roce 1918, krátce po vyhlášení samostatnosti Československa, v sobě našli odvahu zabavit v letecké škole v Chebu značné množství letadel jako první vklad pro vznikající československé letectvo. Toto letectvo a letectví se za velmi krátkou dobu a právě ve jménu hesla "Vzduch je naše moře" rozvinulo na světově uznávanou úroveň. A vůbec žádný vliv na to neměla skutečnost, kdo z těchto mužů za Velké války oblékal rakousko-uherský, kdo italský, kdo francouzský a kdo legionářský dres.

Dovolte mi, abych z tohoto místa složil hold všem našim skvělým mužům, kteří neváhali vyměnit "relativní" pohodlí za odchod do dějišť 2. sv. války a svým angažmá v sestavě francouzského, britského a sovětského letectva pomoci vybojovat naši budoucí svobodu. Ti chlapi, na rozdíl od mnoha vševědoucích politických představitelů napříč celými sto lety, nepovažovali pojem Vlastenectví za sprosté slovo. Oni jeho obsah dokazovali svými životními příběhy. Drtivé většině z nich se za to dostalo v padesátých letech patřičného ocenění v podobě žalářů, nebo přinejmenším likvidace smyslu jejich životů, což bylo létání. Ironií osudu je fakt, že je soudili lidé, kteří buď do té doby nic nedokázali, anebo potřebovali odvést pozornost od vlastní viny. Ani dnes tomu není jinak.

Chci zde rovněž hlasitě připomenout osudy všech mých předchůdců, mých vrstevníků i následovníků, kteří položili životy, ale třeba i jen strádali a strádají v náročné službě při ochraně suverenity vzdušného prostoru státu, od roku 1945 do této doby. Ránu do týlu tomuto konstatování, více méně srovnatelnou s Mnichovskou zradou v září 1938, zasadili opět spojenci v srpnu 1968.

S úctou se skláním před schopnostmi a uměním aktérů ve všech odvětvích leteckých sportů, kteří přiváželi světové mistrovské vavříny a pokračují v tom dodnes.

Není snad hodna hrdosti také ta skutečnost, že letecky se do nedávna mohl každý Čech i Slovák, který na to měl, dostat do všech světadílů s československým, resp. českým dopravcem? Rovněž známa pravda, že Československo bylo zakládajícím členem Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), hovoří jasným argumentem.

Chci vyslovit uznání všem českým a slovenským leteckým vědcům, konstruktérům všech druhů létajících aparátů, ale i technikům a mechanikům.

Vážím si entuziasmu všech poctivých lidí, kteří v regionálních muzeích shromažďují letecké artefakty bez ohledu na to, ke které době a na kterou stranu fronty náležely. Tak, jako aerodynamika uznává pouze fyzikální zákony, také ohnuté ojnice leteckých motorů a zbytky kokpitů nebyly a nejsou poslušny politických výmyslů.

A úplně na závěr chci položit poslední ze zásadních otázek. Proč už konečně nezačneme, alespoň my - aviatici, používat tolikrát osvědčený český selský rozum? Buďme sami sebou a nepanáčkujme podle toho, jak nám kterýkoli Velký bratr z kterékoli světové strany falešně píská do taktu. Používejme pomyslný hudební sluch. Snažme se hledat způsoby, jak přimět orgány zákonodárné a výkonné moci, ať činí vše pro to, aby se naši potomci nedočkali zase nějakých osmiček, plných utrpení a ponížení.

V Pražském Domě armády, při příležitosti Slavnostního shromáždění ke 100. Výročí vzniku čsl. letectví, dne 7. 11. 2018

S úctou místopředseda ČsSL, Václav Vašek

Seznam čestných hostů...

Vítejte na stránkách Českého svazu letectví (ČsSL) - Czech Aviation Association (CzAA).

Na začátku roku 2017 se v rámci českého letectví zrodila iniciativa založit profesní organizaci, která by sdružovala všechna letecká odvětví. Od myšlenky netrvala příliš dlouhá cesta k realizační fázi. Dne 12. 6. 2017 byl ustavujícím sjezdem založen Český svaz letectví (ČsSL) - Czech Aviation Association (CzAA) a dne 12. 9. 2017, poté co byl soudně zaregistrován, zahájil oficiální činnost.

Svaz je nezávislým a dobrovolným zapsaným spolkem, založeným v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník §214, odst. 2. Svaz vyvíjí svoji činnost na území České republiky a rozvíjí mezinárodní styky s obdobně zaměřenými organizacemi, pokud jejich činnost není v rozporu se zákony ČR. Svaz má svoji symboliku a udržuje historický odkaz československého a českého letectví od roku 1918.

Ve Svazu jsou účastny právnické osoby a organizace, které svojí profesí či zaměřením svých aktivit byly nebo jsou spojeny s letectvím, podaly přihlášku do Svazu a souhlasí s jeho činností. Nazývají se Členskými prvky svazu (ČPS). Do činnosti ČPS jsou zapojeni jeho jednotliví členové. Přijetím daného subjektu za ČPS se jeho členové stávají členy ČsSL a je jim, v souladu s Organizačním řádem ČsSL, přidělen členský průkaz. Žádost o přijetí za ČPS podá konkrétní právnický subjekt neformalizovanou žádostí (volný text) na kontaktní adresu kteréhokoli člena Výboru svazu (viz Kontakty). Jednání vede vždy pověřený člen Výboru svazu v souladu se Stanovami, Organizačním řádem a Směrnicí o hospodaření svazu. O přijetí rozhoduje Výbor svazu. Smlouvu o přijetí za ČPS podepisuje předseda (místopředseda) svazu.

Hlavním posláním Svazu je zajišťování mezigenerační sounáležitosti leteckých profesí, k nimž patří zejména spoluúčast na výchově mladé generace k vlastenectví a k povědomí o nutnosti obranyschopnosti země jako základní podmínky její nezávislosti a suverenity. K tomu Svaz:

  • Udržuje a koordinuje styk s ostatními společenskými organizacemi podobného zaměření, s orgány státní správy, s orgány vojenské správy a ostatních složek
  • Řídí a koordinuje jednání se zájmovými, výrobními a provozovatelskými organizacemi, které mají vztah k letectví, jeho historii i současnosti na celostátní i mezinárodní úrovni.
  • Podílí se na organizování celostátně významných událostí, v nichž je Svaz zainteresován
  • Vytváří zájmové, odborné, letecké sekce napříč ČPS a koordinuje jejich aktivity