Proč ctíme Ing. Jana Kašpara ... 

 Náš letecký spolek v Pardubicích se opírá o historickou událost české aviatiky, zahájenou Ing. Janem Kašparem a jeho bratrancem Ing. Evženem Čihákem v letech 1909 až 1914 právě v Pardubicích.

  • 25. srpna 1909 při zkoušení a letových pokusech na vlastním zhotoveném letounu došlo při přistání k havárii a poškození letadla. V té době došlo k rozdílným názorům mezi Kašparem a Čihákem, týkající se konstrukce aeroplánu a pánoví se na čas rozkmotřili, nicméně určitá spolupráce mezi oběma existovala i nadále.
  • Proto se Ing. Kašpar rozhodl koupit ve Francii hotový a odzkoušený stroj originál "Blériot XI" na kterém překonal Luis Blériot průliv La Manche. Tento smontoval na jaře r. 1910 a 13. dubna 1910 s ním poprvé vzlétl do výšky 12 m. Tím byly položeny základy skutečného motorového létání v Čechách.
  • Oba pánové se začali představovat veřejnosti a pořádali veřejné vzlety v různých městech za velké účasti diváků.
  • 13. květen 1911 se stává nejslavnějším dnem v Kašparově životě, uskutečnil slavný přelet z Pardubic do Prahy - Chuchle. Tento let trval 1 hod. a 32 min. a Kašpar ulétl vzdálenost 121 km.
  • Další rok 1912 byl pozoruhodný tím, že v Pardubicích byla otevřena "Aviatická škola Ing. J. Kašpara".

28. července 1912 uskutečnil svůj poslední veřejný let v Jindřichově Hradci, dostavili se technické i finanční potíže.

  • Žezlo aviatiky převzal Ing. Evžen Čihák, který se svými bratry začal stavět nová letadla a začal mít s létáním úspěchy.

Náš letecký spolek proto převzal do svého znaku "Blériota" s městským znakem a po zániku "Svazu letců" označení "Letecký spolek Ing. J. Kašpara"

  • Že si této tradice vážíme, svědčí naše aktivita pro uctění jeho památky, a tak když přijedete do Pardubic, hned na konci podchodu hlavního vlakového nádraží můžete zhlédnout pamětní plaketu, která symbolicky označuje prostor tehdejší aviatické činnosti.
  • Na jižní straně náměstí Dukla

je umístěn malý pomník k jeho prvnímu vzletu.

  • Na protější straně tohoto náměstí byl postaven pomník z iniciativy našeho spolku SL a "Masarykovi společnosti" v Pardubicích

"ČS. LETCŮM A PARAŠUTISTŮM DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY"

Boj o pomník

  • Naše organizace má také velkou zásluhu na tom, že město postavilo velkou sochu Ing. Jana Kašpara ve středu města, na třídě Míru, kde dříve stával hotel "Veselka" rodný dům aviatika.
  • Když se podařilo přesvědčit městskou radnici o uctění památky svého velkého aviatika, vyhlásili radní soutěž o pomník. Přihlásilo se několik sochařů a architektů. Soutěž vyhrál p. Petr Pinka s návrhem stožáru a větrným pytlem. Druhé místo obsadila socha s vrtulí sochaře p. Františka Bálka.

Když se to dozvěděla veřejnost, zvedla se vlna překvapení. Lidé chtěli osobnost a ne sloup. Proto i naše odbočka tehdy ještě Svaz letců, zorganizoval prostřednictvím výboru petici na podporu sochy Ing. Jana Kašpara. Celkem 1.264 podpisů na petičních listech bylo oficiálně předáno na vedení města na magistrát. Usilovnou prací některých členů zastupitelstva města se nakonec podařilo naše přání zrealizovat.

  • Je to malé vítězství našeho leteckého spolku.

PS.

  • Ing. Jan Kašpar zemřel 2. března 1927 ve věku 43 let (neujasněná příčina smrti).
  • Ing. Evžen Čihák zemřel 8. května 1958 ve věku 72 let.

Krátké seznámení s tradicí pardubických prvních aviatiků zapsal člen leteckého spolku E. Jeřábek.

V Pardubicích o "Dušičkách" vzpomínáme na naše legendy ...

Kdo byl Rudolf Borovec?

Patří k jedněm z mnoha padlých pilotů, kteří bojovali za naší svobodu a nedoletěli.

Narodil se v Pardubicích 5. 2. 1915

Zahynul v době SNP 9. 11. 1944

Byl vynikajícím pilotem a kamarádem, který sloužil v Anglii u 310 čs. stíhací perutě RAF. Jeho statečnost prověřily desítky letů nad okupovanou Francií, Belgií a Nizozemím.

Na podzim roku 1943 se dobrovolně přihlásil na východní frontu do SSSR. V době SNP létal jako stíhač u 1. čs. Stíhacího pluku "ZVOLENSKÉHO". Při jednom z bojových letů (útoků na pozemní cíle), byla jeho "Lavočka" zasažena palbou, ale podařilo se mu doletět na základnu.

Organizovaný odpor za povstání skončil 25. října 1944. První čs. Stíhací letecký pluk dostal rozkaz ustoupit. Na letišti "TRI DUBY" postával toho dne před hangárem hlouček příslušníků pluku, kteří nebudou moci odletět, a proto se stáhnou do hor. Mezi těmito byl také Jiří Sehnal, nerozlučný kamarád Rudy Borovce. Nadešel čas odletu. Jako druhý roloval na start roj nadporučíka Chábery. Najednou Cháberova Lavočka uvízla v díře po bombardování, zlomila se podvozková noha a poškodilo se křídlo. Ruda to viděl z kabiny svého stroje. Přesně to samé jako Cháberovi se přihodilo i jemu, při odletu z Krosna na Slovensko. Snad na to si právě vzpomněl, vylezl ze své Lavočky a zahlásil veliteli pluku "já tu zůstanu s Jirkou".

Odešli společně s ostatními do hor, kde devátý listopad byl pro poručíka Borovce posledním dnem jeho života.

V dolině u Liptovské Lupče spatřili zapadlý německý vůz. Údajně v něm měla být radiostanice. Nikdo se už nedoví, zda opuštěný vůz nebyla nachystaná léčka. Skutečnost zůstává, že při následné přestřelce byl Borovec zastřelen.

Po válce v roce 1946 byly jeho ostatky převezeny ze Slovenska na pardubický hřbitov a uloženy do rodinné hrobky. Byl rovněž povýšen in memoriam do hodnosti štábního kapitána...

Držíme pietu...