Přistávací manévry sond na Marsu...

Za zaslání děkujeme Janince Nevrklové...

Dne 23. listopadu odešel po dlouhé těžké nemoci kolega a kamarád, mjr. v. v. Bohdan Wachtl.

Vojenská letiště...

© Pepa Mihule

Mistr je doma!...

... aneb Krátké setkání s Martinem Šonkou...

Kamaráde, máme průšvih! Dneska dopoledne se vrátil domu Martin Šonka a my ho nebyli přivítat na letišti! Co s tim?...

Tímto strohým poplašným oznámením končilo včerejší odpoledne a přišel podvečer. Rozjel se kolotoč telefonátů, krátkých a dlouhých textových zpráv, emailů, všechno za účelem toho, abychom z této ostudné situace čestně vybruslili, jak se říká. Protože nevědět, že se čerstvý mistr světa v seriálu leteckých soutěží Red Bull Air Race a jedna ze stovky československých a českých leteckých osobností minulého století vrací domů, to je vpravdě ostuda...

Nakonec to ale dopadlo tím nejlepším způsobem. Dnes dopoledne (22. listopadu 2018 kolem desáté hodiny...) sešli jsme se ve velice příjemné a útulné kavárně Vnitroblok, abychom se zúčastnili první Martinovy tiskové konference po slavném návratu na domácí půdu. A měli jsme něco za lubem...

Představovat Martina Šonku myslím není třeba. Kamarádský a skromný nebeský tanečník, pokračovatel slavné československé akrobatické školy. Mistr Evropy a vicemistr světa v letecké akrobacii kategorie Unlimited. Od roku 2010 účastník (jako první Čech) a nyní šampión leteckých závodů mezi pylony, jakési formule 1 mezi leteckými sporty. Mnozí jistě vědí i to, že býval vojenským pilotem a žokejem (nejen) gripenů vzdušných sil AČR...

Po krátkém interview s konferenciérem a zodpovězení několika prvních otázek přítomných novinářů přišla naše chvíle...

Jak je známo, Martin byl jako jedna ze sta největších osobností československého letectví, vynikající reprezentant a propagátor aviatiky navržen na ocenění Čestnou medailí ke 100 letům československého letectví. Během slavnostního setkání a oslavy tohoto jubilea před dvěma týdny v Dejvicích nemohlo mu býti zmíněné ocenění předáno, pobýval v USA a připravoval se na poslední závod sezóny, jenž dopadl tak slavně. Tak až nyní. A dokonce za přítomnosti samotného předsedy ČsSL plk. Ing. Oldřicha Pelčáka ve slavnostní letecké uniformě! Martin a organizátoři byli sice s touto neplánovanou programovou vsuvkou seznámeni předem, přeci jen by nebylo správné nabourat se bez ohlášení do programu. Nicméně i tak bylo znát překvapení a možná i lehké dojetí. A hrdost, když se po slavnostním dekorování čestná medaile zaleskla na hrudi mezi reklamními nášivkami sponzorů...

I my pocítili hrdost, když se pak naše medaile blýskala ve světle reflektorů ve společnosti zlaté medaile ze závodů RBAR a vedle mohutného (a těžkého!) poháru pro vítěze. Hrdost nad tím, jaké borce dokázala naše země vychovat. A radost, že jsme mohli alespoň částečně být u toho, byť jen zde a na pár desítek minut...

Martine, z celého srdce blahopřejeme. Jménem svým, jménem všech našich kolegů ze Svazu a klubů, jménem spolupracujících organizací, jménem dětí z partnerských škol v Žatci a Milovicích, jménem všech příznivců leteckých sportů a aviatiky. Přejeme mnoho dalších podobných úspěchů a budeme držet pěsti pro příští sezónu. Stejně tak se budeme těšit na další setkání, ke kterým pravidelně dochází na různých leteckých dnech a dalších akcích...

Malá fotogalerie...

A reportáž od Honzy Dvořáka z Flying Revue...

No a všem přejeme, aby se to s tou organizací závodu Red Bull Air Race v České republice jednou doopravdy povedlo. V Praze na Vltavě, v Chuchli na závodišti, na letišti, u Vás v Táboře na Jordánu,... kdekoliv...

Smoke on!..

Předání stroje, který změnil svět...

Dakota, legendární Douglas DC-3. Celokovový dolnoplošník, jenž ve 30. letech minulého století způsobil doslova revoluci v letecké přepravě. Stroj, který létal (a ještě létá!!!) na všech kontinentech a ve všech zákoutích Zeměkoule. Zkrátka stroj, který změnil letecký svět...

Nenahraditelný tahoun dopravního a transportního letectva za druhé světové války, krátce před a ještě dlouho po ní. Čtyři stroje tohoto typu létaly i ve flotile předválečné České letecké společnosti, v barvách ČSA pak až do roku 1960. Věru není člověka, který by jej neznal a alespoň jednou někde nezahlédl...

Dlouhá léta stával šedivě zbarvený stroj s modrými nápisy před sídlem ČSA v Praze-Ruzyni. I když se nejednalo původně o letoun z majetku národní letecké společnosti, ale stroj zakoupený v devadesátých letech minulého století v USA a až poté opatřený imatrikulací OK-XDM. Po třinácti letech chátrání se konečně dostal do povolaných rukou, aby se po více než 4500 tvrdě odpracovaných hodinách týmu mechaniků a restaurátorů stal exponátem leteckého muzea VHU v Praze-Kbelích...

Byli jsme při tom...

I přes počasí krajně nevlídné, zimu jako na sibiřské periferii a lehké mrholení, sešla se na základně v Praze-Kbelích krátce po jednadvacátém listopadovém poledni celá řada významných lidí. Pracovníků VTU a VHU, včetně obou ředitelů - Mgr. Jiřího Protivy a plk. gšt. Mgr. Aleše Knížka, zástupců Českého svazu letectví, v čele s předsedou plk. Ing. Oldřichem Pelčákem, členů klubů vojenské historie v dobových uniformách, pplk. Ing. Jaroslava Klacka, zástupce Leteckého klubu generála Karla Janouška z Mladé Boleslavi, členů Leteckého klubu gen. Karla Mrázka, DFC, DSO z Milovic, včetně místopředsedy klubu plk. Ing. Vlastimila Bažanta, v doprovodu školáků z milovické Základní školy T. G. Masaryka, dalších zajímavých hostů,... a samozřejmě fotografů a novinářů...

Shromáždili se před hangárem v severní části kbelského letiště, kde majestátně roztahovala svá široká křídla hlavní hvězda celého dne - Dakota v zeleném zbarvení československého letectva s trupovým označením D-21, tak, jak by vypadala v době své služby cca v roce 1946...

Úderem třinácté hodiny přivítal přítomné tiskový mluvčí VTU Mgr. Pavel Lang. Po krátkých proslovech hlavních činitelů došlo k slavnostnímu předání klíče od tohoto legendárního vzdušného korábu mezi výše uvedenými řediteli obou zainteresovaných složek, načež oba jmenovaní slavnostně přestřihli širokou stuhu v barvě trikolory, jak se to při podobných příležitostech dělává. Deset nejzasloužilejších činitelů (dle výběru pořadatele) poté hrdě nastoupilo pod nosem Dakoty, majestátně se tyčícím mezi naježenými vrtulemi motorů Pratt and Whitney, aby byli slavnostně dekorováni přítomnými žáky milovické Základní školy T. G. Masaryka a obdarováni drobnými upomínkovými předměty. Včetně například klubového leteckého piva z pivovaru Kounice či perníčků ve tvaru letadel (Dakota a MiG-15), připravených paní učitelkou Janou Bezuchovou (za což jí a jejím dětem budiž vysloven velký dík...). Školáci se tak stali jakýmisi patrony tohoto letounu. Což celé akci přidalo na výjimečnosti, neb tak došlo k symbolickému předání odkazu leteckých předků nejmladším jejich nástupcům...

Po skupinovém fotografování, jímž byly slavné okamžiky tohoto dne navždy uchovány pro generace příští, byl slavnostní ceremoniál ukončen. Zájemci si pak mohli zelenou krásku prohlédnout doslova a do písmene do posledního šroubku, zvenku i zevnitř. A dlužno dodat, že o návštěvu kokpitu byl vskutku velký zájem. Každý zatoužil alespoň na chvilku chopit se beranů řízení, od nejmladšího z přítomných školáků až po věčně mladé zasloužilé letce, kteří tyto stroje a jim podobné (též umístěné v leteckém muzeu) zažili v činné službě, možná někteří i na vlastní kůži...

A právě pro ně měl takový okamžik cenu největší. Cenu vzpomínek na doby předávné, na přátele a kolegy z leteckých jednotek, na události smutné i veselé. Na dobu, kdy letectví bylo ještě poctivé, tvrdé a nesmlouvavé řemeslo. Na časy, kdy stroje v nebeských výškách neřídily z větší části chladné a neživé počítače jako dnes, ale kdy vše od startovní procedury až po přistání a zarolování na stojánku měli v rukou jen a pouze letci...

Máme jim co závidět...

Příprava perníčků... (by Jana Bezuchová)

Dakota ve Kbelích... (by VHU)

Slavnostní předání... (by Pytlák) - ke stažení zde...

Další obrázky... (by Lukáš Obst)

Pár fotografií... (by Pavel Novotný, VTU)

Nezbývá, než pořadatelům z celého srdce poděkovat. Toto setkání bylo pro nás velkým zážitkem. A příslibem spolupráce i do budoucna. Část stuhy s podpisy přítomných čestných hostů a zástupců VTU a VHU, budiž nejen cennou památkou ale i jeho symbolem...


Z kotle cedník na počkání...

... aneb Co modeláři (ne)dokážou spatlat...

Vždycky jsem si myslel, že modeláři jsou svým způsobem šílenci. Podobně jako rybáři, šotouši, rytíři Jedi a tak vůbec. Konec konců, pár jich přeci znám... No,... je to tak...

Alespoň soudě podle toho, co jsme dnes měli možnost vidět v Lysé nad Labem na výstavišti, během naší návštěvy mezinárodní výstavy modelů E-Day 2018...

Co se skrývá pod levým kolenem...

... Beseda na Dopravní fakultě ČVUT...

Letošní oslavy 100 let republiky a 100 let československého letectví nesou s sebou spoustu různých akcí po celé zemi. Jednou z nich byla i zářijová beseda na Dopravní fakultě ČVUT v Paze na Albertově...

Přiznávám, že jsem z toho měl trochu obavu a hodně trému. Nejsem zvyklý mluvit na veřejnosti, navíc před skupinou lidí, o nichž bych se spíš mohl a měl učit sám. Nicméně, jak se říká, dal jsem se na vojnu, budu bojovat. Naštěstí jsem na to nebyl sám...

Sešli jsme se v posluchárně asi půl hodiny před začátkem. Venda Vašek, Miloš Dermíšek, Frankie, já, Víťa Klímek, Luboš Zahradník, všichni s jedním cílem - seznámit přítomné s naší prací a posláním. Seznámit je s činností ČsSL, našich leteckých klubů (Milovice a Žatec), s přípravou oslav stého výročí a s mnoha doprovodnými akcemi...

Úderem páté hodiny odpolední přivítal Ivan Šípek přítomné a předal nám slovo...

Postupně jsme se všichni vystřídali před řečnickým pultíkem, každý se svým příspěvkem a stručnou prezentací na promítacím plátně. Venda Vašek pohovořil o historii letectví a Svazu letců, s jeho bohužel neslavným koncem, se vznikem Českým svazem letectví a jeho posláním. Zodpověděl bez bázně a hany i na několikero všetečných dotazů...

Miloš Dermíšek byl druhý na řadě. Nehovořil jen o časopisu Flying Revue, ale především o akci 100 let - 100 letišť. O projektu v rámci nějž navštívil se svými kolegy stovku českých a slovenských letišť a předal jejich létajícím obyvatelům pamětní listy ke 100. výročí aviatiky...

Posléze přišla řada na nás a naše příspěvky. Nejprve Frankie promluvil k plénu jménem Ministerstva propagandy ČsSL, jak jsme pro tento večer pro odlehčení nazvali redakční radu. Představil všechny členy a seznámil lid přítomný s webovými stránkami a facebookovým profilem Svazu...

Následovaly tři příspěvky, týkající se naší expedice do Austrálie. Vystřídali jsme s nepsravedlivě a poreferovali o cílech naší cesty, o československých veteránech RAF, žijících v Austrálii, o spoustě leteckých zajímavostí, s nimiž jsme se po cestě setkali, a konečně i s úspěšnou realizací poněkud ztřeštěného návrhu oslovit posádky všech letadel, s nimiž jsme letěli přes půl světa tam i zpět...

Víťa Klímek samozřejmě přednášel o dalších dvou zásadních akcích tohoto roku plného oslav. O anketách s názvem "Letecká osobnost století" a "Československá křídla 1918 - 2018". Obě ankety měly, myslím, velký úspěch a sklidily velký zájem obyvatelstva. Již byly uzavřeny a začalo počítání výsledků. Tyto budou uveřejněny na začátku listopadu v Mladé Boleslavi...

Závěrečné vystoupení obstaral Luboš Zahradník se svým projektem Leteckých kadetů. S projektem, který má celosvětový dosah a obrovskou hodnotu. A potenciál, jež bych bez nadsázky přirovnal například k Masarykově letecké lize nebo akci Tisíc pilotů republice...

Inu, každý jsme odevzdali to nejlepší, co v nás je. Ostudu jsme rozhodně neudělali. Alespoň soudím dle reakcí přítomných diváků, jichž jsme napočítali k šesti desítkám. No a ta tréma? Ta byla nakonec úplně zbytečná...

Mimochodem, na začátku našich příspěvků byla divákům položena otázka: "Podívejte se pod své levé koleno. Co se tam nachází?" Tedy ji kladu i vám. Schválně, kdo odpoví správně?...

Letci vysadili u památníku v Podměstí Lípu republiky ke 100 letům Československa

Slavnostní odhalení Lípy republiky, vysazené spolkem Letci Žatci ke stoletému výročí vzniku Československa, doplnilo tradiční vzpomínkovou akci u památníku severočeským válečným letcům v žateckém Podměstí. Součástí slavnosti bylo také předání pamětních medailí potomkům zesnulých členů leteckého sdružení.

Velká část slavnostních projevů u památníku se věnovala samotným letcům a letošnímu výročí 100 let vzniku Československé republiky. "Připomínáme si 100 let od vzniku republiky, stoleté výročí vzniku letectva, ale také 70 let od leteckého mostu Žatec - Haifa v Izraeli," připomněla starostka Žatce Zdeňka Hamousová některá "osmičková" výročí.

Samotný památník vznikl kvůli tomu, aby připomněl hrdinství severočeských válečných letců. "Uctíváme ty, kteří na cizích křídlech bojovali na naši svobodu," zdůraznila Z. Hamousová nasazení pilotů za druhé světové války.

V podobném duchu promluvil také Josef Novotný, starosta Toužetína, pod nějž patří i Donín, rodiště generála Františka Fajtla - asi nejznámějšího českého válečného pilota v RAF. "Když opouštěli svou vlast, počítali s tím, že už se nemusí nikdy vrátit. Rozhodně nepředpokládali, že je tady nyní budeme oslavovat. Byli to ryzí vlastenci," zdůraznil hrdinství válečných pilotů J. Novotný.

Právě toužetínský starosta s členy spolku Letci Žatec před sedmi lety navštívili žateckou starostku a přišli s myšlenkou, aby v Žatci, městě tradičně spojeném s vojenským letectvem, vznikl památník uctívající válečné piloty z celého Ústeckého kraje. Za podpory města Žatce, Ústeckého kraje, sponzorů i armády byl před šesti lety odhalen památník v Podměstí na místě, které dřív připomínalo konec druhé světové války. Jeho autorem byl architekt Jan Hančl. Nyní se tam každoročně koná v září pietní akce na počet letců. Letošní slavnostní akce se jako čestní hosté zúčastnili generálové Jiří Martínek z Česka a Štefan Gombík ze Slovenska.

Letošní vzpomínka byla spojená s předáním pamětních medailí pozůstalým zesnulých letců, kteří na žatecké letišti sloužili a byli členy spolku Letci Žatec. Jedním z nich byl major Milan Valo. Medaili převzala jeho žena, která se slavnosti zúčastnila i s dalšími příbuznými. "Manžel sloužil v Žatci od roku 1958 do roku 1985. V Žatci jsme také bydleli, teprve po roce osmdesát pět jsme se přestěhovali do Mostu," vzpomínala paní Valová. Major M. Valo sloužil jako letovod letky, poté, co skončil s létáním, se přesunul na několik let k pozemnímu personálu.

Jednu z pamětních medailí převzala také žatecká starostka Zdeňka Hamousová jako výraz díků za dlouholetou spolupráci města a spolku Letci Žatec. Společně s předsedou spolku Václavem Vaškem pak starostka slavnostně odhalila i pamětní desku u Lípy republiky. "Tato lípa, jako symbol české státnosti, byla zasazena dne 13. 9. 2018 z iniciativy spolku Letci Žatec a města Žatec, při příležitosti oslav 100. výročí vzniku Československa a československého letectví, aby se stala připomínkou jeho bohaté historie v období let 1918 - 2018," stojí na pamětní desce.

Odkaz na článek na webu Města Žatec, kde jsou k nalezení i fotografie...

Autor: Tomáš Kassal

Reportáž v TV ke stažení zde...

Vzpomínka na Regiho 2018...

V Milovicích proběhl 4. ročník střeleckého klání Vzpomínka na Regiho Schamse, které bylo zároveň neoficiálním Mistrovstvím ČR ke 100 letům československého letectví... 

Helicopter Rally Show 2018...

Reportáž z letošní Helicopter Rallye Show v Hradci Králové. 

Vzpomínka na Regiho...

Sponzoři a partneři nadcházejícího střeleckého klání "Vzpomínka na Regiho Schamse 2018", které je zároveň neoficiálním Mistrovstvím České republiky ke 100 letům československého letectví...

Venda Vašek besedoval v Hradci...

Fotogalerie na stránkách Jindřichohradeckého deníku pod tímto odkazem...

Sbírka fotografií hrobu plk. Rosíka...

... od kamaráda Honzy Šípka. Zdravíme a za celý Svaz letectví posíláme velký dík za takový vzácný počin...

Odkaz zde...

© Pavel Toufar

Něco ze zákulisí letů prvních sovětských kosmonautů do vesmíru:

Co Gagarin nevěděl...

O přistání musel lhát...

Intriky a podrazy kolem první ženy ve vesmíru...

První žena v kosmu usnula...

Osobně k tomuto doporučuji stáhnout si tyto dva filmy:

Gagarin - První ve vesmíru...

Saljut 7...

Sice se tam nestřílí na každém kroku a krev neteče proudem, jako tomu bývá u filmů z Holého Údu, nicméně koukat se na to dá a to jako že hodně...

Vláďa Remek...

Odkaz na článek ke 40. výročí letu Vládi Remka do vesmíru...

Něco málo pro potěchu oka...

Viz. odkaz na naše webové stránky...

Školní projekty...

Procházejíc dnes kolem školy, nemohl jsem si nevšimnout záhonku jarních květů, mezi nimiž jsou umístěny fotografie milovických židovských dětí, které přišly o život v transportech během druhé světové války. Přivedlo mě to k tomu, abych zde na tomto místě připomenul zajímavé projekty, jichž se účastní děti z naší milovické školy T. G. Masaryka. A tudíž i členové našeho klubu. Naše omladina...

Školákem ve válečných letech...

Kam zmizeli Geigerovi...

Klobouk dolů, děcka, co jste dokázali! Klobouk dolů všem učitelkám a učitelům, že odvádějí perfektní práci a vedou vás k tomu, abyste nezapomínali na historické události. Děkujeme a jsme na vás hrdí...

Legendy Dvojvendy...

Společná fotografie žateckých kamarádů z Valné hromady dne 22. února 2018...

Tajemství vrtulníku z Kujalova lomu...

Článek o jednom zajímavém pátrání naleznete na našich webových stránkách pod tímto odkazem...

Pár zajímavých ilustrovaných videí, ...

která budou jistě zajímat nejenom klubovou omladinu...

(děkujeme Joe Vochyánovi za poslání...)

https://www.youtube.com/watch?v=AjXr9Nj5ZbI

https://www.youtube.com/watch?v=yD-4_8l1cI0

https://youtu.be/6LWRYnT9XEg

https://youtu.be/Pkx_jYpV2NE

https://youtu.be/-xGbmC1Ha7M

Otto Jindra...

... české letecké eso, které málem zabilo ruského cara...

Jeden z nejúspěšnějších pilotů dvoumístných strojů v Rakousku-Uhersku sestřelil 9 nepřátelských strojů.

Narodil se v jižních Čechách v Chlumu u Třeboně 18. března 1896. V devatenácti letech vstoupil do armády a začal studovat v dělostřelecké škole pro kadety ve Vídni.

První světovou válku zahajuje jako pobočník velitele 14. horského dělostřeleckého pluku a za odvahu v boji získal bronzovou medaili Signum Laudis. Požádal o převelení k letectvu a 10. 9. 1914 již byl u 1. letecké roty, kde operoval na strojích typu Albatros B. I a později i rakouských Hansa-Brandenburg B. I. a C. I.

21.1.1915 se Jindra stává velitelem 1. letecké roty poté, co se dosavadní velitel Josef Smetana nevrátil z bojového letu. Překvapivé bylo, že velitelem byl jmenován i přes to, že v té době nebyl pilotem, ale pozorovatelem. Pilotní výcvik začal Jindra na podzim 2015 a 11. prosince 1915 získal kvalifikaci polního pilota. Již 5. ledna 1916 tak zažil první vzdušný souboj v roli pilota, který skončil jeho nuceným přistáním poté, co došlo k poškození nádrže letounu. První vítězství v této funkci si připsal 29. března a již od 9. dubna mu patřilo označení letecké eso, neboť dosáhl pěti sestřelů.

Jeho asi nejzajímavější letecký počin se udál dne 12. dubna 1916, kdy byla naplánovaná vojenská přehlídka pro ruského cara Mikuláše II. v ukrajinském městě Chotyn. Jindra skočil do svého Albatrosu B. I a vzal sebou nadporučíka Godwina Brumowskiho. Tito dva rozprášili slavnostní přehlídku pro ruského cara svržením sedmi malých bomb, kdy se pochodující ruské útvary zcela rozpadly. Ruský car sice tento útok bez úhony přežil, ale dost zuřil. Čtyři ruská letadla Parasol se ihned vrhla na opovážlivé "Rakušany", ale ostuda ruských vojsk toho dne ještě neskončila a dva Parasoly skončily v troskách na zemi.

Ruský armádní velitel, generál Alexej A. Brusilov, jako profesionální voják vyslovil nepříteli uznání, když útok Jindry a Brumowskiho označil jako "mimořádně smělý a statečný čin austrijáckých ljotčiků".

Svého posledního vítězství dosáhl Jindra 18. prosince 1916. Zaútočil se svým Hansa-Brandenburg C. I na ruský pozorovací balón.

S devíti sestřely se stal v roce 1916 nejúspěšnějším letcem Rakouska-Uherska. Jako jeden z osmnácti leteckých důstojníků monarchie získal dvakrát Vojenský záslužný kříž 3. třídy s meči a válečnou dekorací.

Účastnil se budování československého vojenského letectva jako voják a po propuštění z armády v roce 1921 provozoval vlastní leteckou společnost a zasloužil se o budování tehdejšího československého leteckého průmyslu.

Otto Jindra zemřel 2. května roku 1932 ve věku pouhých 36 let na následky utrpěných zranění z Velké války.


(Zveřejněno s laskavým svolením autora, p. Petra Blahuše...)

Zdroje:

www.valka.cz

www.military-portal.cz

Pohár Malýho Vlk 2018...

Reportáž ze střelecké soutěže naleznete pod tímto odkazem na webu Leteckého klubu gen. Karla Mrázka, DFC, DSO, Milovice, či přímo na našich klubových stránkách...

Bohemia, Patria mia...

Videa a fotografie pana L. Rinalda z pietního aktu na Mezinárodním Vojenském Hřbitově v Milovicích dne 18. 11. 2017 Je zde pohřbeno 6 500 vojáků z období světových válek. Nejvíce je zde pohřbeno Italů(5 000) z první světové války, proto se o památník stará MNO Itálie.

Zdraví správce památníku M. Čerepušťák

https://photos.app.goo.gl/FWfOpuUvXUKetjE12

https://photos.app.goo.gl/DERZf8RHXQW8nL9w2

https://youtu.be/ER3_TT9abvs

https://youtu.be/JHhwvFgJx20

https://youtu.be/187IqtYJyzE

https://youtu.be/V4vIxsDI918

https://youtu.be/Y_Z6BoU43Vw

https://youtu.be/dzozQMkwAk8 

O "Českém svazu letectví (ČsSL)"...

Proč zrovna tady? Tyto stránky, podle dostupných IT- údajů, jsou totiž už natolik v dobrém "profláknuté", že není valného důvodu hledat jiný kanál pro cílenou salvu informací. A o to mi vskutku právě teď kráčí. V poslední době se ve stále větší míře objevují na WEB stránkách i na FB dotazy, co že to ten ČsSL vlastně je? Není to náhodou následovník Svazu letců ČR? Na vysvětlenou se tedy podělím o několik faktů.

Svaz letců ČR (SL ČR) v minulosti byl a je úzce specializovanou profesní organizací, která měla a má svůj, ne vždy snadný, život. Jeho protagonisté se již od dob založení, po 1. světové válce a vzniku Československa, rekrutují téměř výhradně ze soudobých i bývalých vojenských pilotů. Všechna čest a hluboká úcta ke všem těm, kteří se v celé historii SL ČR zasloužili o jeho několikanásobné z mrtvých vstání vždy po jeho zrušení režimy (Hitlerův, Gottwaldův a Husákův), kterým jeho podstata nešla zrovna dvakrát pod fousy. Bohužel, vojenské letectvo Československa, potažmo České republiky, bylo během posledního čtvrtstoletí na přelomu 20. a 21. století redukováno pod míru únosnosti, na zanedbatelné počty létajícího personálu. Proto původní členská základna SL ČR, ať se to konstatování zdá tvrdé či nikoli, v podstatě vymírá. Další, neméně významnou, příčinou tohoto trendu je skutečnost, že SL ČR ve zmíněném období nedokázal překročit svůj stín a buď vědomě nenacházel, nebo nevědomě neuměl najít programovou cestu k mladé letecké generaci. Je nutné nazývat věci a jevy pravými jmény.

Na přelomu let 2016/2017 vznikla v několika umíněných hlavách myšlenka vytvořit zájmovou organizaci, která by se snažila koukat do budoucna a vytvořit podmínky ke sdružení mnohem širšího portfolia spolků s odbornostmi, jež mají cokoli společného s leteckou tématikou. Tato organizace by však zároveň rozhodně nechtěla mít v úmyslu tradice českého (československého ) letectví odsoudit na smetiště dějin. Z historie letectví je třeba vycházet, učit se v ní. Kdosi moudrý řekl, že kdo se nepoučí ze svých dějin,je odsouzen k tomu, aby je prožil znovu v mnohem krutější podobě. Tohoto fenoménu jsme aktuálně v naší společnosti svědky i mimo rámec letectví. Navíc, mladá generace je záměrně sociálně oddělována od té starší. Mnoho mladých lidí necítí povinnost postarat se o svoje rodiče nebo prarodiče, o sousedech nemluvě. Není to vždy jen jejich vina, jsou k tomu programově manipulováni. Takže, pokud se podaří vytvořit těsnější mezigenerační vazbu, pokud se budou chtít mladí aviatici něčemu přiučit od těch zkušenějších (věřte, že mají čemu) a pokud starší pardálové budou chtít naslouchat novodobým názorům současné letecké i neletecké mládeže (také mají čemu), je na úspěch zaděláno.

Zkrátka a dobře od nadějné myšlenky k činům. Jestli by předchozí větu chtěl nějaký hnidopich považovat za budovatelské heslo, budiž, je to jeho volba. Nic to nezmění na faktu, že dne 12.6.2017 byl na ustavujícím sjezdu třinácti zapsanými spolky z celé republiky založen Český svaz letectví (ČsSL) a dne 12.9.2017 byl soudně zaregistrován. Od té doby byla vytvořena legální, formální pravidla hry a byly uvedeny v život a jsou naplňovány WEB stránky svazu na konkrétní adrese www.cesky-svaz-letectvi.webnode.cz... dočasně a od 1.11.2017 na adrese www.svazletectvi.cz ...trvale . Je stanoven způsob přijímání dalších, potenciálních právnických subjektů, které projeví zájem o sdílení činnosti s nádechem luftu, vůně leteckého paliva všeho druhu, pohybu v trojrozměrném prostoru s motorem i bez něj (čtvrtý rozměr zatím uměl jen Einstein). Pokud někdo modelaří, má na zádech padák, zajímá ho cokoli okolo letectví, ten má k nám dveře otevřené. Postupně chceme aktivizovat letecko-odborné sekce napříč celým svazem. Stačí být členem jakéhokoli právnického subjektu, který projeví ochotu stát se členským prvkem ČsSL.

Kdo si klade nízké cíle, je odsouzen k nezdaru (opět jedna nahrávka hnidopichům na smeč). Chceme do budoucna zaujmout nebo oslovit ředitele leteckých fabrik, majitele leteckých společností a letišť a jejich provozovatele. Máme v úmyslu vyvolat ovzduší, kdy se lidi budou ptát, co že to je za blázny, kteří chtějí z celého leteckého odvětví vybudovat společenskou a sociální sešlost, jež bude obecně respektována, jejíž názory a postoje budou muset, chtě / nechtě, být brány v úvahu i těmi, kteří dnes jsou odpovědni za obranyschopnost (resp. aktuálně faktickou neobranyschopnost) státu. Někdo letitější by mohl oprášit svoje vzpomínky a říci: "To chcete zase vyhrabat z popele Svazarm?". Ne, to nechceme, přestože si nemyslím, že myšlenka Svazarmu byla zcestná. Jen někdo na začátku devadesátých let vylil tu pomyslnou vaničku i s miminkem. Jak vidno z již řečeného, naše snaha se ubírá trochu jiným směrem. Někým moudrým bylo konstatováno: "Každý stát má na svém území vojsko. Když ne svoje, tak cizí."

Od poměrně vzdálených cílů v podobě vize zpátky k realitě. Zatím je nás řádově 800 členů. Nic moc. Ale ne málo na to, abychom seděli se založenýma rukama. Ne nadarmo jsem prošel 25 roky služby u vojenského letectva do roku 1994 a od té doby více než 20 roky u civilního dopravního letectva, abych věděl, že ničeho nedokáže ten, kdo nechce a vymlouvá se, že nemůže. Možná, že dojde v budoucnu k byť třeba jen částečnému naplnění zmíněné vize. Ale možná se to nepovede. To ukáže čas a účinnost naší snahy. Rozhodně však nemíním sedět v parku a sypat ptáčkům.

místopředseda Českého svazu letectví z.s. a předseda spolku Letci - Žatec z.s.

Ing. Václav Vašek