XXVII. reprezentační letecký ples...

V sobotu 10 února 2018 se uskutečnil tradiční Letecký ples v pražské Lucerně, v pořadí již dvacátý sedmý. Hrál orchestr Václava Hybše, jako host zpíval Bohuš Matuš, program byl obohacen vystoupením mažoretek, tanečními ukázkami, i velmi zajímavým vystoupením leteckých modelářů. Večerem provázel známý televizní hlasatel Rey Koranteg a přesně ve 20.00 hod oficiálně ples zahájili předseda Českého svazu letectví plk.v.v. Ing. Oldřich Pelčák a velitel Vzdušných sil Armády České republiky generál Jaromír Šebesta.

Na této letecké společenské akci byli přítomni významní hosté i představitelé sponzorských organizací, kdy generálním partnerem bylo Řízení letového provozu Praha. Bohatá tombola s tradiční první cenou, zájezdem pro dvě osoby na Kanárské ostrovy, byla vrcholem bohatého programu. S dobrým pocitem i navázáním nových přátelských vztahů v letecké rodině se účastníci plesu rozjížděli domů. Letu zdar !

Fotogalerie...

Krátká videoreportáž...

Kosmonauti NULA...

Na našich webových stránkách naleznete odkaz na reportáž z křestu stejnojmenné knihy...

KX-B neodpovídá...

28. 10. 2017 - Představitelé Českého svazu letectví byli pozváni na akci v holandském Pettenu, místu, kde ke konci prosince 1942 moře na břeh vyplavilo člun s trosečníky . V úterý 17.října 2017 odstartoval ze Kbel letoun CASA, aby v Čáslavi nastoupili zástupci 21.základny taktického letectva a také zástupci 22.základny vrtulníkového letectva Sedlec. Delegaci Českého svazu letectví tvořili Jiří Kubala, Oldřich Pelčák a Josef Pešek. 

Ti čtenáři, kteří se zajímají o historii českých letců bojujících za II. světové války ví, že nadpis tohoto článku není žádná tajná šifra, ale označení bombardéru Vickers Wellington, kterému velel četař Alois Šiška. Domnívám se, že nejlépe to ve svém projevu vyjádřila velvyslankyně České republiky v Nizozemském království paní Jana Reinišová: "Neumíme si představit, co musela posádka letounu Wellington KX-B prožít po nouzovém přistání na hladinu moře. Šest nekonečných dní pobytu v ledových vlnách, než člun s trosečníky 3.ledna 1942 vyplavilo moře na holandské pobřeží poblíž vesnice Petten".

V odpoledních hodinách 28.prosince 1941 odstartovalo osm bombardérů 311.československé perutě britského královského letectva z letiště v hrabství Norfolk k náletu na německý přístav Wilhelmshaven, kde posádku jednoho z nich tvořili první pilot-četař Alois Šiška, druhý pilot-četař Josef Tománek, navigátor-nadporučík Josef Mohr, radiotelegrafista-nadporučík Josef Ščerba, přední střelec-četař Pavel Svoboda a zadní střelec-četař Rudolf Skalický. Letoun byl nad cílem těžce poškozen a posádka musela nouzově přistát na hladině Severního moře. Z posádky, která přežila toto nouzové přistání na vodní hladinu, přežili pouze tři - Šiška, Ščerba a Svoboda.

"Jsem velice rád, že mezi dnešními účastníky vidím mladé piloty, kteří nezapomínají a hlásí se k odkazu hrdinských činů pilotů II. světové války," pronesl ve své řeči velitel 21. základny taktického letectva Čáslav, plukovník Petr Tománek. V závěru aktu pak dvojice letounů L-159 Alca čáslavské základny provedla opakovaný průlet nad památníkem, který byl vystavěn v tento den před pěti léty skupinou letců, kteří si říkají Tmavomodří a jmenovitě Jaroslavem Morochovičem, Zdenkem Nožičkou, Pavlem Staňkem a Jaroslavou Morochovičovou.

Na závěr dcera Aloise Šišky paní Dagmar Johnson Šišková poděkovala všem účastníkům a spoluorganizátorům za květinové dary, perfektní organizaci a účast na této akci.

Autor textu i fotografií: Ing. Oldřich Pelčák, předseda Českého svazu letectví

Fotografie ve fotoalbu - Petten na webu spolku  

Naše návštěva v Lomnici n/Popelkou

25. 10. 2017 Oslavná vzpomínka na Františka Truhláře, válečného pilota

Z vědomí veřejnosti už možná vyprchal příběh Františka Truhláře, válečného letce RAF, rodáka z Lomnice nad Popelkou, od jehož narození uplyne 19.11.17 právě 100 let. V jeho případě se pojí hrdinství služby střelce a pilota s hrdinstvím zcela jiného druhu. Hrdinství člověka, který jako střelec 311. bombardovací peruti jako jediný přežil havarii letounu, při které utrpěl rozsáhlé popáleniny, bolestivé a dlouho léčené. Prokázal již svoji odvahu a vlastenectví a mohl se s poukazem na své zranění se ctí vzdát letecké služby. Přesto se vrátil zpět a znovu jako pilot 312. stíhací perutě skoro denně riskoval svůj život. Při svém posledním, šedesátém letu utrpěl znovu těžké popáleniny, které i po opětovném dlouhém léčení zanechaly zohyžďující stopy. Díky péči lékařů (byl členem skupiny "pokusných morčat" doktora McIndoa, plastického chirurga, pečujícího o vážně popálené letce) kteří vynakládali ohromné úsilí ve snaze omezit ohněm způsobená znetvoření, pochopení ošetřujících sester a zdravotníků a pomocí kamarádů, vrátil se mjr. Truhlář k běžnému životu, tím spíše, že za války i civilní obyvatelstvo v Britanii si vážilo popálených letců a prokazovalo jim úctu a vděčnost. To ovšem kontrastovalo s bezohledností, s jakou ho po návratu přijímali doma lidé, za jejichž svobodu bojoval, a nyní dělali na jeho znetvořenou tvář nešetrné narážky.

Mjr. František Truhlář zahynul 3.12.46 za ne zcela jednoznačných okolností při havarii svého letounu při průletu nad rodnou obcí.


Na paměť a připomenutí zásluh a obětí Františka Truhláře, připravilo jeho rodné město ke stému výročí narození svého rodáka řadu akcí, kterých se zúčastnila také skupina členů našeho Leteckého spolku Praha (Bažant, Bínová, Karásková, Milota, Nohel). Zúčastnili jsme se všech pořádaných akcí, ze kterých je třeba vyzdvihnout zejména vzpomínku a kladení věnců k pamětní desce mjr. (in memoriam plk.) letectva Truhláře, promítnutí dokumentárního filmu, odhalení pamětní desky na zdi sokolovny, místě, kde došlo k havarii. Hezkou doprovodnou akcí bylo vystoupení smíšeného pěveckého souboru, předsedy Okrašlovacího spolku a členů roty "Nazdar" s praporem (na jehož druhé straně je ovšem ze mě neznámých a nepochopitelných důvodů americká vlajka).

Důstojným zakončením oslav byla přednáška armádního historika a ředitele Odboru pro válečné veterány MO plk.gšt.PhDr.Eduarda Stehlíka,Ph.D.,MBA (bohužel přednesená bez mikrofonu před zaplněným divadlem, takže méně slyšící návštěvníci z ní mnoho nezachytili).

Foto: Víťa Nohel Plk.let.v.v. Milota

Více ve fotoalbu na webu spolku

DODATEK předsedy spolku

Při pohledu na obrázek, první zleva je major Karel Bažant. Osud tomu chtěl, že v tento den slavil své 93-tí narozeniny. Po příjezdu do Prahy, Karel napsal panu starostovi své poděkování.

Vážený pan Mgr Josef Šimek starosta města Lomnice nad Popelkou.
Vážený pane starosto,byl jsem potěšen Vašim pozváním, abych zase po letech spolu s Vámi Lomničáky uctil památku vašeho vzácného rodáka plukovníka let. Františka Truhláře. Býval jsem u Vás hned po "sametu" u pomníku s křídlem z Mig-15, ve vzácné společnosti jeho spolubojovníků Karla Mrázka, Františka Fajtla, Františka Peřiny s paní, Lomem, Navrátilem,Hlučkou a dalšími. A zase dnes. S velkým obdivem jsem poznával, co všechno město pod Vašim vedením pro zachování památky na plk.Truhláře na den 21.10. připravilo.
Z pražské odbočky Svazu letců jsme u Vás byli čtyři , jen náš předseda plk. Oldřich Pelčák. který vše pro naši cestu k Vám připravil--pro nemoc zůstal doma.
Pane starosto děkujeme Vám a Vašim spolupracovníků za všechno, co jste,pro zachování památky plukovníka let. Františka Truhláře vykonali.
S úctou k Vám mjr.let. Karel Bažant

A odpověď pana starosty:

Vážený pane majore,

mnohokrát děkujeme za Vaši odezvu na naši akci. Jsme potěšeni za každou reakci, která k nám dorazí. O to víc nás těší, že jste byli spokojení.

Velmi si ceníme toho, že jste byli při vzpomínkové akci přítomni a že jste nás tak mohli podpořit. Velmi si toho vážíme.

Osobně si myslím, že připomínání si každého, kdo pro naši zem něco udělal má smysl. Činíme tak i v případě plk. Fr. Truhláře a děláme to rádi, byť organizace takové akce rozhodně není v dnešní době nic jednoduchého.

Ještě jednou mnohokrát děkujeme za Vaši účast a milá slova, která nás velmi potěšila.

S pozdravem

Mgr. Josef Šimek

starosta

Město Lomnice nad Popelkou

Ministr obrany předal Záslužný kříž Marii Karáskové. 

V resortu strávila 58 let

Neobvyklého úkolu se zhostil ministr obrany Martin Stropnický. Záslužný kříž a květinu předal Marii Karáskové, ženě, která včera po 58 letech služby odešla do starobního důchodu. Právem jí tak patří titul služebně nejstarší pracovník nejen resortu Ministerstva obrany ČR, ale vůbec celé české státní správy.

Martin Stropnický gratuluje Marii Karáskové

"Je to neuvěřitelné. Myslím si, že málokdo se bude třeba jednou moci pyšnit takovým životopisem jako vy. Moc gratuluji, velice si vás vážím a budu moc rád, když se o vás bude mluvit i do budoucna jako o vzoru a příkladu v tom nejlepším slova smyslu," řekl ministr obrany Martin Stropnický Marii Karáskové.

Do resortu nastoupila v sedmnácti letech po maturitě 1. září 1959. Do 31. května 1999 zde působila jako vojákyně z povolání, následně jako občanský zaměstnanec. Od 1. července 2005 pracovala na oddělení kryptografické ochrany odboru obranné politiky sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany. "Po celou dobu plnila svěřené úkoly s příkladnou svědomitostí a spolehlivostí. V oblasti jejího působení nikdy nedošlo k žádným pochybením a vše vyřizovala ve velmi krátkých lhůtách. Ochotně a vstřícně byla nápomocna celé sekci obranné politiky při řešení otázek spojených se spisovou službou a ochranou utajovaných informací," popsal dále ministr Stropnický.

Za vynikající plnění pracovních povinností byla vyznamenána udělením Záslužného kříže II.stupně. Marie Karásková má za sebou řadu zásluh. "Bez nadsázky lze například říct, že to byla ona, kdo na sekci obrané politiky a strategie nastavil a podpořil současný přístup k nakládání s utajovanými informacemi v kontextu členství České republiky v NATO," dodal ministr obrany Martin Stropnický s tím, že Marie Karásková sloužila kolegům ze zmíněné sekce jako vzor i jako trpělivý a vstřícný učitel a mentor. Její systematická a dlouholetá činnost tak byla jedním z mnohdy málo viditelných, ale nezbytných předpokladů působení ČR jako spolehlivého a seriózního spojence v NATO.